Hry

Představení je směsí různorodých scének, které jsou protkány divadelními písničkami. Vše je "navařeno" tak, aby si každý divák přišel na své a mohl se do sytosti "namlsat" humoru a zábavy. Tak přijďte za námi a ochutnejte!

Je představením, které je motivováno klasickým dílem, ale má „specifika“ divadla Schod. Známý hrdina, který je posedlý četbou románů, to nemá v hlavě úplně v pořádku, takže ho věrní poddaní chrání před vším, co by mu mohlo ublížit. Někdy i před ním samým. Na cestách za dobrodružstvím svého pána doprovází věrný sluha, „Sančo Panza“, se zdravým selským rozumem a s oslíkem Fernandem. Dalším kopytníkem na scéně je roztomilá kobylka Rozinka. Představení zdobí spousta pěkných písniček.

KRTEK, v podání divadla Schod, není malým roztomilým zvířátkem se sametovým kožíškem, ale tvorem poťouchlým a veskrze nepříjemným. V podobě nezvané příbuzné, naruší radostné soužití novomanželů a dokáže jim velmi zkomplikovat život. Ve hře se setkáte i s tajuplnou kartářkou, která umí předvídat důležité okamžiky. To vše je zdramatizováno kriminální zápletkou. Samozřejmě zde nechybí spousta skvělých písniček, v podání živé kapely.

Naše divadlo je známé tím, že uvádí na pravou míru historické omyly. Už Pepa Fabián zjistil, že úloha valachů ve světových a literárních dějinách je mnohem větší než se dosud přiznávalo. I známý románový hrdina Robinson je valach. Ano on skutečně pocházel z valašska. Jeho původní jméno bylo Robynzohn. Byl to zkrátka syn valašské roby s německým migrantem. Pepa tuto objevenou pravdu uvedl na pravou míru ve hře Robinzohn z Krhové, kterou jsme v minulosti uvedli. Nesporná úloha valachů je i v dobývání kosmu, kterou jsme zdokumentovali ve hře Valaši letí Mars. Zkrátka valaši jsou bez jakýkoliv pochybností hybnou silou světového vývoje ve všech oblastech věty, techniky i kultury. Můžeme o tom, mluvit, snad i pochybovat, ale to je asi tak všechno. Pravda nejde umlčet. Nyní, vážení diváci uvádíme na pravou míru skutečnost, že stroj času, fenomén, který nezvládl ani Edison, Einstein, ba ani ruský vědec Fjodor Konstantinovič Rybalko, už existuje a sestrojil ho kdo jiný, jak opět valach. Valašský sedlák Lojza. Nakonec dívejte se. Dnes vám ukážeme, že skutečně funguje.

Všichni máte určitě rádi pohádky. Už proto, že nás provázejí po celý život. Od mládí, kdy si je necháváme vyprávět. V dospělosti je vyprávíme našim dětem a jako kmeti je zase vyprávíme našim vnoučátkům. Čeká vás několik pohádek a zajímavé je, že jak prince a hloupé Honzy, tak princezny a ježibaby hrají jenom chlapi. Sami poznáte, že i taková princezna se strništěm na bradě má svoje kouzlo. Že i Popelka nemusí mít outlou nožku a malý střevíček a klidně může být při trošce představivosti půvabná. Taky se dozvíte, že Budulínek byla vlastně Budulínka….. víc už vám prozrazovat nebudeme. Dívejte se a posuďte sami. Jen ještě malý dovětek. Přesto, že tomu název napovídá, tak tato hra není rozhodně určena malým dětem, ale jenom těm starším.

V minulém díle jsme se seznámili s valašskými ženami, které by se rády zbavily svých „neschopných“ mužíčků a vytěžily nějaké penízky z pojistek, které by vhodně investovaly do nových hadříků, kosmetiky, dovolených v exotických destinacích a taky mladých nápadníků. Zkoušely to gulášem z muchomůrek a taky potopením gumového člunu s jejich „poklady“. Nicméně marně. Vždy se něco nepovedlo, něco se neplánovaně přihodilo a něco kikslo. Chvíli to překously, ovšem nesmířily se s neúspěchem. Časem se v nich probudila vášeň zkusit své štěstí znovu a dosáhnout konečného vítězství . Pojďme se tedy podívat, co naše nespokojené krasavice vymyslely, aby dosáhly svého cíle. Jenom chceme opět apelovat na vás, naše divačky, manželky, milenky, abyste si z nich nebraly příklad. Jednak je to nehezké a sobecké jednání a taky proto, že se to může vymknout z rukou a dopadnout úplně jinak než jste si představovaly. Nakonec samy uvidíte, zda se snahy našich hrdinek vyplnily k jejich spokojenosti.

Když jsme uvedli naši hru Z pohádky do pohádky, ani zdaleka jsme netušili, že bude mít takový ohlas, dočká se tolika repríz a že ji budeme hrát ještě několik let. Ale ukázalo se, že naši diváci jsou velmi vděční za možnost se v tomto složitém světě opravdu od srdce zasmát a pobavit. A tak jsme se rozhodli oprášit další známé pohádky, přizpůsobit je současnosti a dospělému divákovi. Je již zvykem, že diváci hledají v našich hrách i kritiku nešvarů současnosti, politiků, úplatných zastupitelů, soudů apod. Nemohli jsme jinak, než jim i v tomhle směru opět vyhovět. No a všech rolí se opět zhostila mužská část hereckého souboru. Jednak z důvodu zvýšené porodnosti mezi našimi herečkami, ať už plánované nebo neplánované, jednak i z toho důvodu, že si od nich na chvíli rádi odpočineme, stejně tak, jako ony od nás. Doufáme, že i tahle druhá série pohádek se vám bude líbit. Starosti a problémy nechte doma a nezapomeňte si děti svačinky, abyste se mohli o přestávce občerstvit a doplnit tekutiny. Nám nezbývá, než vám popřát příjemnou zábavu.

„Nedá se s nimi žít, ale ani bez nich“! Už ani nevím kdo tohle prohlásil, ale z pozice mužů je to asi nejpravdivější pořekadlo. Již od doby kamenné jsou ženy naším štěstím i prokletím. Jsou něžné i drsné, rozumné i hloupé, kouzelné i protivné. Dokáží v nás mužích vzbudit vášeň i zuřivost, lásku i žárlivost. Naše srdce se pro ně nadchne a hned je zase nenávidí. Jednou je vášnivě milujeme a pak stejně vášnivě zatracujeme. Žena je směsice nejrůznějších vlastností. Je to láskyplná bytost i rozmařilá potvůrka. Jedno jim ale nelze upřít, jakmile se k nám přivinou, udělají ty jejich krásné oči, ucítíme teplo a vůni jejich těl, tak většinou jsme jim schopni odpustit i to, že nás v příští minutě zapíchnou. Tahle hra je o manželství. Tam se často láska mění ve zvyk, v horším případě v nenávist. Přiznáváme, že je to trošku feministická hra, která s nadsázkou řeší problémy manželství, právě z pohledu té slabší a hezčí půlky manželské dvojice. Doufáme, že se pobavíte, zasmějete a hlavně, že své problémy, ženy naše, budete řešit jinak, než hrdinky naší hry. Za to se zkrátka za všechny chlapy přimlouváme.

Pravdivá historie o tom jak tito dva hrdinové přišli na Moravu a jaké tam měli potíže s konzervativními valachy při zavádění nového jazyka, písma a víry

Příběh moravské travičky Maryši je dobře známý. Vězněna byla prý dokonce právě v prostorách, kde má naše divadlo domovskou scénu. O to víc nás pochopitelně tento příběh zajímá. Historici jsou ale podivní lidé. Upravují si dějiny tak, aby to bylo poplatné tomu, co je v jejich zájmu. Tak třeba z Přemyslovců udělali skvělou rodinku, i když ve skutečnosti to byli jeden vedle druhého podvodníci, traviči, závistivci, vrazi, kterým by mohla závidět i známá rodina Borgiů. Včetně na václaváku trůnícího Sv. Václava. Není proto divu, že Čechy a hlavně Praha jsou dnes plné lumpů, mafiánů, tunelářů…. Hold češi to mají zkrátka v genech. Tak i z naší Maryši udělali historici vlastně první oběť domácího násilí a nešťastnou ženu, která byla vlastně k hrůznému činu donucena. Abychom to uvedli na pravou míru a dopátrali se pravdy, sledovali jsme její osudy ve vězení. A hleďte, žádná uplakaná, svého osudu litující mladá žena. Naopak i ve vězení se chovala tak jako většina feministek. Vesele vraždila dál. A nejen chlapy. Míchání smrtelných letkvarů se jí stalo oblíbeným koníčkem. A jak to s ní nakonec dopadlo, tak to už uvidíte v naší hře.

Každé podnikání má svá rizika. Někdy se daří, jindy zase nedaří. A takové specifické podnikání, jako je provozování Pohřebního ústavu s sebou nese také specifická rizika. Když se lidem daří, tak si užívají, nedodržují zdravé stravovací návyky, poněvadž když na to máme, tak si přece dáme. Cholesterol, cukry, alkohol, to všechno má boom. Svůj boom ale také mají infarkt, mrtvice, ztvrdnutí jater, rakovina atd. A to je voda na mlýn pohřebním ústavům a jejich majitelům. Zákazníků mají zástupy. Pece nestačí vyhasnout a výrobci rakví si mnou ruce. Když se lidem nedaří a přijde krize, pohřebních ústavů se zase tak mnoho nedotkne. Lidé mají starosti, stresy, pijí alkohol mnohem více, aby zapomněli, přibývá sebevražd, takže provoz v pohřebním ústavu běží vesele dál. Zkusme si ale představit, že by se lidé zbláznili a začali dodržovat všechna doporučení doktorů, jedli střídmě, nefetovali , nepili alkohol, nerozčilovali se, nevraždili… To by pak mohlo znamenat pro takový pohřební ústav katastrofu. A do takové situace se dostali také podnikatelé v pohřebnictví, manželé Mrvovi. Jak tuto situaci vyřešili, to už se dozvíte v našem divadle.

Všichni máme rádi pohádky a tak jsme zkusili vrátit se do dětství a převtělit se do hrdinů našich dětských knížek . Samozřejmě se tady ale odrazila skutečnost, že jsme již dětským kalhotkám přece jen trochu odrostli a máme úplně jiné radosti a starosti než v letech kdy jsme tyto knížky se svými rodiči četli. Proto si naši broučci žijí svůj život, který se velice podobá tomu našemu obyčejnému lidskému. A tak i naši broučci mají své tužby, problémy, ideály. Prožívají své první lásky a zklamání. Jejich život je navíc ohrožen jedním velkým a neovladatelným fenoménem. A tím je nevyzpytatelný tvor - člověk. Zkuste se proto spolu s námi vrátit do dětských let a s humorem prožívat nové příběhy svých dětských hrdinů z hmyzí říše. Budeme rádi, když budete z divadla odcházet s dobrou náladou, ale rovněž s pocitem, že i když vás občas život pořádně štve, najdou se na naší planetě ještě živočichové, kteří jsou na tom o něco hůř.

Hra o valašských zbojnících byla první hrou Schodu, kterou si napsal zcela sám, první hrou, s níž byl nominován na celostátní přehlídku a první hrou, s níž nikam nejel, protože mu ta hra byla zakázána. Když jsme ji po letech četli, nedokázali jsme dost dobře tento zákaz pochopit, neboť je docela nevinná. Při její současné rekonstrukci nám daly nejvíc práce písničky, jejichž notový záznam se nám sice zachoval, ale jenom jako torzo. Nicméně jsme se do toho pustili a nový Ondráš je tady i se svými druhy. A také s vílami, které jsme v původní hře neměli, neboť jsme měli v divadle málo děvčat. Je to hra, která se z her Schodu nejvíc zabývá zdejším krajem a jeho hrdiny. I když i ti hrdinové jsou tak trochu nehrdinští a vlastně docela špatní lidé. Například Ondráš byl dle dnešních měřítek rasista a flákač, který o práci moc nestál a na zbojničení se mu líbil hlavně bezpracný zisk. Ale lidé pořád potřebují nějaké ideály a hrdiny, aby se ze svého všedního života, který je pořád jen samá práce, nezbláznili. Tak si ty hrdiny prostě vymýšlejí a občas se jim povede udělat hrdinu i z flákače.